HOTEL DJUNI

Primorsko je malé městečko na poloostrově, tak jak je na bulharském pobřeží zvykem. Nejoblíbenější cíl Čechů v Bulharsku. Primorsko se jeví jako relativně nové město, plné cihlových rodinných domů se zahrádkami, založené na pravoúhlém základě až ve dvacátém století. Je tu hodně restaurací, prodejen potravin, pekáren a stánků s rychlým občerstvením. Ceny jídla jsou vyladěné pro finanční možnosti středoevropanů, tedy jako u nás (pro běžné Bulhary je tu dost draho). Nic jako centrum nebo náměstí Primorsko nemá, pouze malý parčík s pódiem a poliklinikou. Na pódiu často vystupují bulharské kapely, vstupné samozřejmě dobrovolné nebo nulové.

Na sever a na jih Primorska leží dvě dlouhé pláže. Většina novějších hotelů leží u severní pláže, kde také probíhá další intenzivní výstavba. Severní pláž je od hotelů oddělena betonovou zdí, aby se písek nesypal na ulice mezi novými hotely. Jižní pláž se z Primorska táhne až ke Kitenu, jen občas přerušovaná rákosím nebo malým útesem. Na jižní pláž se rekreanti dostávají po úzkém visutém mostě nad řekou, která se o několik stovek metrů dál vlévá do moře. Pláže jsou kvalitní, voda čistá a moře mělké. Lehátko stojí na celý den asi 60 korun, slunečník to samé. Na plážích jsou porůznu roztroušené bary a malé hospůdky, takže o hladu a žízni nebudete, i když ceny na plážích bývají vyšší než v centru Primorska. Na plážích je opravdu dost lidí, ale jak jsou pláže hodně dlouhé, své místo si tu najdete, i když třeba za cenu delšího pochodu. Čím dál na severní pláži jdete na sever, tím víc je okolí divočejší. Asi od třetiny délky pláže už přestávají k pláži přiléhat domy a hotely a za pruhem písku je chráněná přírodní rezervace Perla, která chrání zdejší písečné duny a jejich porost. Na úplném konci severní pláže (to už je slušný kus cesty) leží opuštěný bílý hotel. Můžete přes zídku projít do hotelu a žasnout nad prostorami, které vypadají jako teprve nedávno opuštěné, i když je hotel pustý prý už několik let. Prý tady bydlel Todor Živkov.

Budete-li pokračovat po cestě dál, přes zalesněný kopec dorazíte k říční přírodní rezervaci Ropotamo. V letní sezóně je tu opravdu spousta Čechů, čemuž se přizpůsobují i prodavači v obchodech a česky komunikují nebo aspoň rozumějí. Primorsko je jedním z mála míst Bulharska, kde pokud se nedomluvíte, není to vaše vina, protože personál by měl s češtinou počítat. Čechů je v Primorsku tolik, že jídelní lístky jsou normálně v češtině a dokonce je tu i české informační centrum. V Českém informačním centru v Primorsku je česká knihovnička s několika stovkami titulů. Jedete-li do Primorska na dovolenou, vezměte si s sebou knížku, kterou jim tu po přečtení můžete nechat jako dar! Hned vedle je výhodná směnárna, měníte-li eura (směna korun je v ní ale relativně nevýhodná).

Na dovolenou do Primorska jezdí kromě Čechu i hodně Bulharů a nějací ti Němci a Poláci, protože je tu pro ně lacino (aneb normálně draho jako jinde na jižním bulharském pobřeží, takže srovnatelně s Českem) a celkem příjemně. Z Primorska doporučujeme celodenní pěší výlety přes kopečky na sever do přírodní rezervace k řece Ropotamo. Také kopce severozápadním směrem jsou dost zajímavé. Autobusové nádraží leží na jižním okraji Primorska, u výjezdu z hlavní silnice a trochu za roh. Výlety autobusem se z Primorska dají dělat na sever i na jih, například do Sozopole (určitě na Sozopol jeden den obětujte) nebo Burgasu (a dál na sever třeba do Nesebăru) nebo za exotikou přes Burgas do vnitrozemí. Do Burgasu jezdí autobusy a mikrobusy relativně často (přibližně jednou za dvě hodiny). Horší je to dál na jih, ale do Kitenu pendluje mikrobus také relativně často (stojí po přepočtu 13 korun). V Kitenu je pak trochu větší autobusák s více spoji do Careva, Malko Tarnova a do Achtopole. Primorsko se cyrilicí zapisuje Приморско.